Knihy na filmovém plátně (Knihovníček 3 #sknihouspolecne)

Zaměřila jsem se pouze na filmy, které jsem viděla během posledních pěti let a jen na ty filmy a knihy, které si dobře pamatuji. Například vůbec nezařazuji klasiku, protože to by byla kapitola sama pro sebe.

Zde je osm soubojů "film vs kniha".

1) Romantika

Než jsem tě poznala (Jojo Moyes, film 2016)

Loni jsem viděla v kině film. O ději jsem nic nevěděla, takže mě šokoval konec (v tom negativním smyslu slova) a taky se mi nelíbil herecký výrok E. Clarke. 

Nedávno jsem ale přečetla knihu, a... byla jsem nadšená. Více napíšu v článku "Dočteno za květen". Brečela jsem, smála jsem se, nemohla jsem knihu odložit. Doufám, že si brzy přečtu druhý díl.

A tak jsem se rozhodla dát filmu ještě jednu šanci, a od té doby už ho viděla dvakrát.

Vítěz: KNIHA

Padesát odstínů šedi a Padesát odstínů temnoty (E.L. James, filmy 2015 a 2017)

V obou případech jsem nejdříve četla knihu. Jedničku v češtině, dvojku v angličtině, mám v plánu si přečíst trojku - opět v angličtině, protože v ní se mi tento příběh líbil mnohem víc. Ideální oddychovka.

Filmy nejsou nic extra, ale druhý díl byl ve filmovém zpracování rozhodně lepší. Jednička mi přišla hodně amaterská a konec mi celý příběh dost znechutil.

Vítěz: KNIHA

2) Thrillery, horory

Časožrouti (Stephen King, film 1995)

Film jsem viděla jako malá a teď si dala repete, knížku jsem dočetla před pár dny (více info tedy opět v příštím článku). Co se týče filmu, tak ten se mi dřív hodně líbil. Příběh je ale hodně založený na lidské fantasii, která se může plně projevit jen při čtení.

Vítěz: KNIHA



Dívka ve vlaku (P. Hawkins, film 2016)

Jako první jsem viděla v kině film, knihu jsem přečetla letos v zimě v angličtině. Můžu říct, že filmoví tvůrci děj celkem věrně přenesli na filmové plátno. V knize o něco více vyniknou výpadky hlavní hrdinky.

Vítěz: 50:50




Zmizelá (Gillian Flynn, film 2014)

Co se týče Zmizelé, tak zbožňuji knihu i film. Ten jsem viděla nejdřív. Dvakrát. Pak jsem si přečetla knížku, od které jsem se absolutně nemohla odtrhnout a četla ji skoro do rána. A poté jsem si dala opáčko s filmem. Opravdu nevím, co je lepší. Doporučuji oboje.

Vítěz: 50:50

3) Fantasy, utopie

Hunger Games (Suzanne Collins, filmy 2012,13,14 a 15)

Opět jsem nejdříve zhlédla filmy. Nejvíce se mi líbila jednička a dvojka, v dalších dílech mě šíleně prudila hlavní hrdinka. Ke knihám jsem se dostala asi před rokem, a všechny zvládla během pár týdnů. Oblíbený knižní díl je dvojka, ta se mi četla úplně sama. 

Co oceňuji na filmech, je věrnost detailnímu ději v knihách.

Vítěz: KNIHA

Divergence, Rezistence, Aliance (Veronica Roth, filmy 2014,15 a 16)

Viděla jsem jedničku a dvojku, a poté přečetla všechny tři knihy. Z Divergence (knihy i filmu) jsem byla nadšená, Rezistence byla fajn, a Aliance se nedala ani číst, ani sledovat.

Vítěz: KNIHA

4) Filmový vítěz

Brooklyn (Colm Toibin, film 2015)

Film je prostě d-o-k-o-n-a-l-ý. Viděla jsem ho několikrát a pak si přečetla knihu, která nebyla špatná, ale na film bohužel nemá. Toto je jediný případ z této osmičky, kdy film jasně poráží knihu. Pokud jste ho neviděli, rozhodně doporučuji! 

Vítěz: FILM

_____

Jak to tak po sobě čtu, tak vidím, že naprostou většinu knih jsem četla až po zhlédnutí filmu. Dost často to mám tak, že když mě film zaujme, začnu pátrat po knížce, a potom si půstím znovu film - když znám více informací o ději z knihy.

Taky je jasně vidět, že většinou vyhrála pomyslný souboj kniha. Dvakrát byl boj vyrovnaný.

Těším se u dalšího článku!

Recenze - Jodi Picoult: Je to i můj život

O čem to je:

Anna celý život poskytuje více či méně dobrovolně své starší sestře krevní destičky, kostní dřeň apod. Jednoho dne už toho ale má dost a najme si právníka, který má ostatní přesvědčit o tom, že Anna o svém těle může rozhodovat sama, i když zdaleka není plnoletá.

Co se mi líbilo:

Byla jsem hodně v šoku s konce, který jsem opravdu nečekala. Taky bylo fajn, že autorka popisovala děj z pohledu mnoha postav, a čtenáři brzy dojde, že nic není černobílé.

Co se mi nelíbilo:

Moc mě nebavil soukromý život právníka Anny a občas mi přišel zdlouhavý a příliš odborný popis nemocí. Také se mi nelíbilo příliš velké písmo, které se mi špatně čte. To ale není chyba knihy jako takové.

Doporučila bych knihu?

Ano. Je to kniha zabívající se poměrně neobvyklým tématem. Pokud máte rádi soudní kauzy, vymáhání si práv a nemocniční prostředí, rozhodně deporučuji.

Film vs kniha:

Rozhodně kniha. Film jsem kdysi viděla a pamatuji si, že mi přišlo, že hrozně hrál na city. 

3/5

Dočteno za DUBEN 2017

Za duben jsem přečetla či dočetla šest knížek.

Vítěz měsíce: Sedmilhářky

Propad měsíce: Pod hrozbou smrti


Jodi Picoult - Vypravěčka 4/5

Vypravěčka byla mou první knihou od Jodi Picoult. Jedná se o román, ve kterém se mísí příběh z druhé světové války a ze současnosti.
Bylo to fajn, četlo se to rychle. Čekala jsem ale asi trochu víc. Konec jsem odhadla dlouho dopředu a dost často mi děj připomínal Sophiinu volbu.


B. a S. Siegel - Stopy hrůzy 5: Pod hrozbou smrti 1/5

Stopy hrůzy občas čtu na mobilu v tramvaji, když se mi nechtějí tahat knížky. Jsou lepší díly a jsou horší díly. Tento patřil k těm horším.
Celý děj se odehrává v Říši snů, což byl právě ten hlavní problém. Autor si mohl vymyslet prakticky cokoli a postrádalo to logiku.

A. a V. Mrštíkovi - Maryša 3/5

Divadelní hra o pěti jednáních. Chvíli trvalo, než jsem se do toho dostala, jelikož je hra psaná silným nářečím. Pak už to ale šlo samo.
Mladá Maryša je donucena vzít si mnohem staršího muže, i když miluje jiného. Kniha popisuje tyto "námluvy" i to, co se děje po svatbě.


Moliére - Don Juan aneb Kamenná hostina 3/5

Opět divadelní hra o pěti jednáních. Když se řekne "Don Juan", každý si asi představí toho muže, který spí s každou. Hra mě ale i tak překvapila, jelikož popisuje i jiné špatné stránky Juana. A do toho překvapivý konec.


Liane Moriarty - Sedmilhářky  4/5

Nejdříve jsem viděla celý seriál, teprve poté jsem si přečetla knihu. Četla se rychle a byla psaná tak, že člověk prostě nemohl přestat. Vysvětlila se spousta věcí, které v seriálu nastaly - jak už to tak bývá.

Sedmilhářky vypráví o třech ženách, které žijí v Austrálii a mají svá tajemství. Do toho vidíme hodně ze života jejich dětí. Děj se hodně dotýká témat jako šikana, domácí násilí, spravedlnost.


Lynn Beach - Stopy hrůzy 6:  Temnota 2/5

Poslední přečtenou knihou je Temnota. Pokud hledáte něco hodně oddychového a trochu "blbého", tak po ní rozhodně sáhněte.
Slepý chlapec jde na internátní školu, kde se mu dějí různé záhadné a nebezpečné situace.

Moje čtecí rutina (Knihovníček 1 - #sknihouspolecne)

Často sleduji české booktubery a čtu knižní blogy, jsem blázen do čtení. A proto byla jen otázka času, kdy se do něčeho podobného pustím také.
Mám již několik měsíců Instagram (pod stejným jménem - Ctuctuknihy). Pohrávala jsem si s myšlenkou začít točit videa, ale vzhledem k tomu, že nemám odvahu ukázat se v nich, tak jsem zatím zvolila blogovou formu.

A teď už k mé čtecí rutině:

1) Čtu vždy více knih najednou
Naopak neumím číst jenom jednu. Nedovedu si představit, že bych měla několik týdnů náladu jen na jeden příběh. Skáču z jednoho příběhu na druhý a nikdy se mi nestalo, že by se mi děj nebo postavy pletly dohromady.
Běžně mám rozečtených třeba pět knih najednou, někdy víc, někdy míň.










2) Mám ráda, když je na knize vidět, že byla čtená
Vím, že spousta vás nejraději knihy kupuje a nemá ráda, když je kniha nějak osahaná a poničená. Pro mě naopak takovéto knihy mají tu pravou atmosféru. Nové knížky kupuji jen opravdu výjimečně, už ani jako dárek je moc nechci. 99% jich půjčuji v knihovně.










3) Preferuji paperbacky
Pevné vazby jsou zbytečně těžké a hůře se s nimi manipuluje a cestuje. Paperback se mi lépe drží a lépe se mi z něho čte. Bohužel mi přijde, že naprostá většina knih má pevnou vazbu.













4) Nejraději čtu ve vlaku nebo venku
Miluju, když si jdu do parku nebo na zahradu číst. Stejně tak toho hodně přeču ve vlaku nebo třeba v tramvaji.













5) Čtu kdykoli
Jen výjimečně si jsem schopná uvelebit se na hodinku na gauči a číst si. Proto čtu kdykoli kdy je příležitost. Nedělá mi problém zastavit se uprostřed odstavce a odběhnout.












6) Píšu si čtenářský deník
Příliš nevěřím technice a spoléhám se na klasický papírový čtenářský deník. píšu si ho už asi od šesté třídy, kdy jsme ho museli mít povinně ve škole. Když tato povinnost skončila, pokračovala jsem v tom a pokračuji dodnes.


... To by bylo pro tuto chvíli vše. Těším se u dalšího článku!